Vzduch
Nevyřčený svědek
Nikdy se nedostal k očím dne
Přesto byl měsíc jediným, kdo byl hoden slyšet
Jak se ona modlí za odpuštění za každé rozdrcené slovo, jež přiměla k pláči
Proč slova stále zní ozvěnou
Jako šepotající změť
Když jediným tu byl pouze měsíc
Jak se modlím za ztrátu břímě na tomto místě, kde tě miluji mrtvý
A ty jsi vzduch
Chlad nad tímto šeptajícím vánkem nošeným uvnitř
Ty jsi vzduch
Teplo v žalu, které vnímám, když cítím konec
Vzduch...ten vzduch, co dýchám, byl darem od tebe
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.