Už jsi někdy nasytil milence jen svýma rukama
zavřel své oči a důvěřoval jim
zcela důvěřoval
Vyhodil jsi někdy plnou hrst ligotiek do vzduchu
podíval ses už někdy strachu do očí a řekl: Je mi to vlastně jedno
Je to jen půli cesty od bodu bez návratu
vrchol Ladoca, slunce před spálením,
hrom před bleskem, nádech před frází
Už si se takto někdy cítil?
Už si se někdy nenáviděl za zírání na telefon
celý svůj život čekat na telefonát aby jsi si dokázal že nejsi osamělý
Už se tě někdo tak něžně dotkl že si musel plakat
Už jsi někdy pozval cizince aby vstoupil
Je to jen půli cesty od bodu zapomnění
přesýpací hodiny na stole, chůze před během
nádech před polibkem a strach před ohněm
Už si se tak někdy cítil
La la la la la la la la
Tu teď sedíš v zahradě
držíš moji kávu a nazýváš mě miláček
nazval si mě miláček
Oh oh no no no
Přál si si už někdy noc bez konce
uchytil si lasem měsíc a hvězdy
a pevně si to lano tahal
Už jsi někdy zadržel dech
a zeptal se sám sebe: Bude ještě vůbec někdy lépe než dves v noci,
dnes v noci
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.