Pochop to! To se stává že se city vytratí a už se nevrátí člověk dává dává pořád víc až nezbude mu nic a pak vstává s čistou hlavou zas chtěl by vrátit čas kdo si hrává s ohněm ten si svý prsty popálí Nechci tady dál být musíš to pochopit teď jsem jinej dělám si svět jak ho chci mít mám dovolený tvý nohy oholený tvoje tělo jednou za čas pohladit Tvojí touhou mám ruce svázaný věty prolhaný dobou dlouhou do uší mi zní a ta poslední bude chloubou na výstavě snů promarněnejch dnů nechci couvnout zkazil jsem to sám zkrátka to tak mám