ULICE ŠUM Ulice šum mi do oken zalít, hlad po tvých slovech mám. Tak poslouchám,co vítr poví, když do záclon vpíjí se cigaretový kouř. Slova,co šeptáš si v koutě, mi teď vítr do uší fouk, hlavou motá se myšlenka zrádná, blbej bloud. Tak se hněvám,že tu teď nejseš a cítím předtuchu zlou, ta myšlenka tiše se vkrádá tajemnou tmou. Tak pročítám dopisy tvé a s každou stránkou, říkám si „ne“. Však tahá za vlasy,křičí buď svá, tajemná myšlenka,co se mi zdá. Mám ten sen utíct jí tam, hlavou se myšlenka loudá,žít dál. Ne nemám strach,vím, že jsem hloupá,když se tak ptám. Teď se mi vysměješ nebo telefon zavěsíš, ta slabost v kolenou mě táhne níž. Jdi ty hloupá je to s tebou přec kříž, zas jen pro mě svět se houpá, když slyším ve dveřích tvůj klíč.