Kdyz venku s ni jsem vse zda se jak sen a kvetiny nam kvetou pak kazdy jinam si jdem kdyz konci se den pod tmou nad nami rozprostrenou zpravu za zpravou zustavam za stenou co drzi mne od tebe-a nas deli od nebe slatana z ignorace, chladu a bez citu v mziku jsem bez srdce a plny strachu... R: Tak nestala tak nerozhodna srdcem svym to me rozpara je jedina moje vyvolena hlava ma z ni rozum postrada Toužím po každé chvíli s ní vždy když se rozední od rána až do večera má mysl nepřipustí ani po tom netouží být rozechvělá a plná lží Ona je květina, která mi usína a odplouvá - ztrácí se před očima proto si připadám jako kdybych byl tady sám, když nevnímá, že na ni myslívám R: Tak nestala tak nerozhodna srdcem svym to me rozpara je jedina moje vyvolena hlava ma z ni rozum postrada