Ozvěny ze mě "Už se připozdívá. Hledám svůj další domov, jdu po neznámé cesta: malá pěšina poblíž továren a města, rozdělující les. Jen stěží rozpoznávám přírodu, když najednou je noc. Jsem pohlcena světem ticha, ale strach ještě stále nemám. Sotva na pár minut usnu, a když se probudím, slunce je už vysoko a les je ozářen jasným světlem. Poznávám ten les. Není to jen tak obyčejný les, je to les vzpomínek. Mých vzpomínek. Bílá a hlučná řeka - moje dospívání. Vysoké stromy - muž, kterého jsem milovala. Ptáci v rozestupu létají - můj ztracený otec. Mé vzpomínky ale už nejsou jenom mými vzpomínkami. Jsou tam, se mnou, tančí a objímají mě, zpívají a na mě se smějí. Pohlédnu na své ruce. Dotknu se tváře a je mi dvacet let. A miluju jako nikdy předtím."