Píseň tuláka Jako ptáče světem sem a tam smutně bloudím bez cíle a sám přejdu hory, doly, vsi i města, kam však vede moje cesta to já sotva znám. A tak toulám se už dlouhý čas dnes mám bídu, zítra nouzi zas Věru, kapsy moje tak jsou chudé, pomalu že sotva zbude v nich na provaz. A přec kupodivu někdy zdá se mi, že jsem nejbohatší z lidí na zemi. Ref. Když z jara první vonný květ se venku počne rozvíjet každému štěstí na tváři hned zazáří. A vůně šeříku láká i ubohého tuláka vždyť jako jiným též mu kvet ten máje květ