Má ruku mírně roztřesenou se lžičkou kávy právě marnej boj svádí Po létech snadno všichni zapomenou i ona tehdy měla v očích to mládí. Nečte si, neposlouchá jak letí čas v přízemí z okna se kouká šedivá Klára Lehce se kolébá a nevidí nás, v duchu si na růžovo minulost čmárá. R:To šedivou Kláru baví …. … tu šedivou Kláru to baví… Chviličku osedí a hřeje si tvář, jak slunce po pokoji zmateně bloudí, čelo ji vyhladí, to slunce je lhář, tak trochu pošetile cukrátka loudí. Večer si kolem ramen přehodí šál, šedivá Klára v koutku ospale klimbá. Vzpomíná na svět, kterej za něco stál a potom starý fotky z krabice vyndá. R:To šedivou Kláru baví… … tu šedivou Kláru to baví…