R1: Ř^Aíkal^Eas': jen z^Aavolej, bylo to hr^Eozně f^Aajn, ř^Díkalas': jen z^Aavolej, ^Hmiaž se budeš cejtit s^Eám, ř^Díkalas': jen z^Aavolej, až se budeš c^Eejtit s^Aám. 1. P^Aoslední p^C#usa, č^F#miau a m^Děj se, z^F#mias šlapu r^C#ánem zp^F#miět, v hl^Davě mám jen tv^Aoje číslo: dv^Eacet čtyři nula p^Aět. 2. V tom mokrým ránu mi připadá, jako by umřel svět, ještě že mám to tvoje číslo: dvacet čtyři nula pět. R2: Nikdy zpátky nevolej, ty chvíle už se nevrátí, život umí bejt i zlej, to každej časem pochopí, život umí bejt i zlej, to každej časem pochopí. 3. Loudám se městem sem a tam a pak se odhodlám, že to číslo, cos' mi dala, ještě tohle ráno zavolám. Rec: Haló, haló, kdo je tam, hlas se mi začíná chvět, pane, to je asi omyl, já volám dvacet čtyři nula pět. R2: R1: