Voňavý tabák Vihorlat kouříval dědeček ze srdce rád kouříval ze srdce, z fajfky i z čibuku nehleděl na plíce, vodil mě za ruku Voňavý tabák vihorlat kouříval dědeček tuze rád Vidím ho jako dnes. Z levého koutku úst visí troubel zajištěná gumičkou od uzávěru sodovky, aby nevypadla z bezzubých dásní. Už ani nemluvil, nejedl, nepil, nemyl se a neholil, jen kouřil a kouřil. A když dokouřil, nacpal si a kouřil dál. I když spal, z jeho peřiny stoupal dým. Říkali o něm, že je slaboch, ale byl to velice silný kuřák. Voňavý tabák Vihorlat kradl jsem pro dědu v trafice rád kradl jsem pro něho tabák i dutinky v trafice u mojí nevlastní matinky Voňavý tabák Vihorlat kradl jsem pro dědu tuze rád Neměl jsem z toho žádný strach kradl jsem v dalších trafikách. Kradl jsem doutníky, viržínka, zapalovače, kolky i zápalky. A s těmi jsem si hrával až se mi podařilo založit požár. Můj domov lehl popelem. Ujal se mě dědeček, ale veškerý svůj čas trávil kouřením...a tak jsem si hrál se zápalkami.. Dědeček si toho nevšímal, protože světnice byla vždy plna dýmu.. kouřil a kouřil až lehl popelem. Voňavý tabák Vihorlat, na tebe dědečku vzpomínám rád Co ty ses nakouřil, co jsem se nakradl jak ty ses zasloužil, že jsem tak dopadl Vońavý tabák Vihorlat, na tebe dědečku vzpomínám rád.