1.PáAmilila Julie svíce vždy z obou dvou koDminců
Ečekala na toho, který se nenarAmiodil.
AmiUnylé bolero vyhrává sbor kravských Dmizvonců,
Epřisleplý kronikář načíná poslední Amidíl.
NapijC se Julie, tahle noc vypadá dlouháE,
Fpřízraky tančí a shlížejí z koutů i Cstěn.
AmiOdjela poslední tramvaj do stanice DmiTouha,
Etenhle kus koláče zůstane nedojAmieden.
(verze sloka 1)
Snídala Julie každý den čaj ze dvou šálků, chléb na dvou talířích,
jeden vždy nedotčený.
Každý den svádí tu malou a nehvězdnou válku, v níž není vítězů a
není poražených.
(verze sloka 2)
Poslouchej, Julie, zvuky, co noc ti tu dává, posílá zurčení dálnic
a praskání hvězd.
Čtyřikrát Otčenáš a nejmíň sedmkrát Zdrávas, za všechny, kteří se
nikdy už nevrátí z cest.
(verze sloka 1)
Odešla Julie do noci, v které se blýská, prosila nebesa, že už je
připravená.
U dveří na stole zbývá už poslední miska a šátek na cestu, která je
bezejmenná.
(verze sloka 2)
Zastav se, poutníku, v domě o jediném spáči, vyřiď jí, že novým
výnosem zrušili Ráj.
Řekni, že ten, koho čeká, už po cestě kráčí. Ať už mu ukrojí chleba
a dá vařit čaj.
|
