Milan: Až budeš má, ať léta plynou, srdce mé se nezmění, já nechci znát už víckrát jinou, mám tě rád až k zbláznění. To mluví cit a žádné zdání, bez tvé lásky žít je trest, až budeš má, chci na tvé přání i to modré z nebe snést. Jana: Nač ty sliby, nač ty řeči? Lásku nikdo neosvědčí tím, že si ji veršem přizdobí. Řeč se mluví, pivo pije, kdepak je však poezie, když je třeba utřít nádobí. Před svadbou se leccos říká, jenže, co je do básníka, když ho tuhý knedlík rozzlobí. Nejde jenom o vyznání, taky skutky, milí páni, skutky lásku násobí. Milan: Až budeš má, ať léta plynou, srdce mé se nezmění, já nechci znát už víckrát jinou, mám tě rád až k zbláznění. To mluví cit a žádné zdání, bez tvé lásky žít je trest, až budeš má, chci na tvé přání i to modré z nebe snést. Jana: (spieva svoj text zároveň s Milanovým) Nač ty sliby, nač ty řeči? Lásku nikdo neosvědčí tím, že si ji veršem přizdobí. Řeč se mluví, pivo pije, kdepak je však poezie, když je třeba utřít nádobí. Před svadbou se leccos říká, jenže, co je do básníka, když ho tuhý knedlík rozzlobí. Nejde jenom o vyznání, taky skutky, milí páni, skutky lásku násobí.