S dívčí krásou mizí den,
jako mé sny po ránu,
nepomůže mi ženšen,
ani čtení z koránu.
Štíhlost včera dala mi
adié a šla snad spát,
on mi dýchal do dlaní
a šeptal mi: Čeho se bát.
Já na to ne, ne,
raděj nech mne,
chci tenká být
jak bílá niť.
Já na to ne, ne,
raděj nech mne,
chci tenká být
jak pavoučí síť.
Když pak obzor oplískal,
slunce spalo u řeky,
stála jsem u bílých skal,
on mi nebyl daleký.
Útěsů chlad byl překonán,
mne víc jako slunce hřál,
kdyby se mně někdo ptal,
nepovím, co bylo dál.
A tam co ne, ne,
raděj nech mne,
chci tenká být
jak bílá niť.
A tam co ne, ne,
raděj nech mne,
chci tenká být
jak pavoučí síť.
S dívčí krásou mizí den,
jako mé sny po ránu,
nepomůže mi ženšen,
ani čtení z koránu.
Štíhlost dávno dala mi
adié a šla hned spát,
on mi dýchal do dlaní
a šeptal mi: Čeho se bát.
Teď vzdychá je, je,
asi zle je,
idyla se ztratila.
Teď říká je, je,
asi zle je,
nejedna noc
bude probdělá.
Teď říká je, je,
nějak zle je,
idyla se ztratila.
Jak říká je, je,
nějak zle je,
vzpomíná zas
na můj štíhlý pas.
Teď říká je, je,
asi zle je,
idyla se ztratila.
|
Helena Blehárová:
2 Unlimited:
Helena Blehárová:
