Máš na provázku
srdce z plíšku
a v očích modrou
nebes výšku.
Klín z pavučinek
stříbrozlatých
a křivky pěšin
křivolakých.
Po nichž se mé horké prsty šinou,
moji vinou, moji vinou, moji vinou
šinou.
Náruč je tramvaj
liduprostá
a dnes už po sté
hostí hosta.
Na konci šílené uličky,
v níž hrají si děti v bludičky,
v níž potkává dívka dívku jinou,
moji vinou, moji vinou, moji vinou
jinou.
Hmm.
Polibky naše
jsou ptačí křídla,
kamenná dlažba
měkne jak z mýdla.
Ústa jsou lucerny
malostranských domů,
zpívají šeptem
poražených stromů.
Obavy z výčitek zvolna hynou,
moji vinou, moji vinou, moji vinou,
hynou.
Ná na na ...
Máš na provázku
srdce z plíšku
a v očích modrou
nebes výšku.
Klín z pavučinek
stříbrozlatých
a křivky pěšin
křivolakých.
Po nichž se mé horké prsty šinou,
moji vinou, moji vinou, moji vinou,
ou, ou, moji vinou, o, o, moji vinou šinou,
hmm, moji vinou.
|
Karel Černoch:
Karel Černoch:
Bára Basiková:
Karel Černoch:
