Milan: Někdy rána jsou truchlivá
a mně často z toho hlava bolívá,
zvolna vstávám, jsem líný spát,
chvíli váhám jestli se do boje dát.
Jolana: Slunce snídá na stolku hor,
ptáky zpívají svůj pyšný ranní chór,
já se těším na nový den
a s tebou.
Spolu: Kolik písní zná už svět,
tak co dá se vymyslet,
kolik lásek smyl už čas,
tak co s tou, co roste v nás.
Kolikrát jsi z výšky spad,
kolik plánů musel vzdát,
říct si musíš, říct si musíš.
Milan: Tak já to ještě zkusím.
Jolana: Smutnou moudrost už přeháníš,
vždyť i já už stihla zažít sklamání,
já už vím, co se může stát,
ale proč už dneska dopředu se bát.
Milan: Chci věřit očím,
když krásně lžou,
že to nejlepší mám
teprv před sebou.
Léta mizí,
snad pro co žít,
je teď a tady.
Spolu: Kolik písní zná už svět,
tak co dá se vymyslet,
kolik lásek smyl už čas,
tak co s tou, co roste v nás.
Kolikrát jsi z výšky spad,
kolik plánů musel vzdát,
říct si musíš, říct si musíš.
Milan: Tak já to ještě.
Spolu: Zkusím vymyslet,
píseň, která zblázní svět,
tolik lásek smyl už čas,
chraňme tu, co roste v nás.
Kolikrát jsi z výšky spad,
kolik plánů musel vzdát,
říct si musíš, říct si musíš,
tak já to s tebou zkusím.
|
Milan Drobný:
Milan Drobný:
