Za městečkem vedle zámku
tábor vojenský stál,
tam bubeník velkou láskou
ku krásné markýze vzplál.
A že dala jemu
z okna znamění,
začas byli láskou
oba zmámení.
Když v zámku na chodníček
vstoupil bubeníček,
markýza bílým šátkem
mávala mu vstříc.
A trubač k spánku troubil,
on se ještě snoubil,
v aleji, kde markýze
líbal nežnou líc.
Trumpety hlas volá,
pojď, chlapče, spát,
nesmíš ho, markýzo,
víc zdržovat.
A malý bubeníček
vyšel na chodníček,
ráno už neměl čas,
markýze sbohem dát.
Trubač troubil časně ráno,
slunce vycházelo,
kolem zámku do neznáma
vojsko zas odcházelo.
Dnes markýza krásná
smutně usíná,
na ten dlouhý večer
sladce vzpomíná.
Když v zámku na chodníček
vstoupil bubeníček,
markýza bílým šátkem
mávala mu vstříc.
A trubač k spánku troubil,
on se ještě snoubil,
v aleji, kde markýze
líbal nežnou líc.
Trumpety hlas volá,
pojď, chlapče, spát,
nesmíš ho, markýzo,
víc zdržovat.
A malý bubeníček
vyšel na chodníček,
ráno už neměl čas,
markýze sbohem dát.
|
