1. ^EmiZrzavý Budha s podmračenou ^Hmitváří Sedí a ^Emipřemítá, jak ^Hmizmění tenhle ^Emisvět A k jeho ^Ctrůnu se ^Dzatím plíží ^Emižháři, On v prstech ^Cžmoulá ^Hmilotosový ^Emikvět. 2. V nádherném sále plném zlatých bohů, Kterému předsedá jenom on samojediný Milenci sténají, lásko, já ještě mohu, A muži na záda se stropu prší květiny R: Zplodíme ^Cdítě, druhé, ^Dtřetí , čtvrté, ^Emipáté, ^CMám rád, když ^Dzvoní dětský ^Emismích Proč se však ^Cdětské ^Dtváře roze^Emismáté Mění v ^Cotrávené ^Hmiksichty dospě^Emilých ^EmiA na ulici tančí láska ^DS žebráky valčík v odpad^H7cích ^EmiA ďábel nezřízeně ^H7mlaská A cpe si hříchy tučný ^Emibřich 3. A Budha sáhne kamsi do rukávu, Hrst květů růží po světě rozhodí Kdo ten květ najde pošlapaný v davu, Tomu se nová čistá láska narodí…