Papírové cesty
Snad trocha úcty,
když v kostele zazvoní,
všichni chodíme pěšky,
jen někteří na koni,
rozdrásanou nohou se vyhýbám,
tolika stopám v prachové cestě,
cestou zkušeností hrdý chce poznávat sám,
já tak potkávám lidi,
lidi již tolikrát přežité,
vždy s novou tváří, strachem z čehosi tváře polité,
a poznávám, že i krajina ubíhajícího času
a neviditelná pouta mezi námi,
ta pouta v zadumání,
v zasněné poloze, druhého šachisty zazívání,
naše blízké prohry a jen jedno vítězství,
a jen jedno vítězství.
|
