Když dívka s růží zamává
a potom šátek upustí,
přispěchám, mé srdce touží
tolik říct, že ji chci štěstí dát,
však nevím, proč se tak stydím
povědět, že jí mám rád.
Když padá proud
s velikou tíží dopadá,
bílá pěna však zůstává,
jak bych rád byl s dívkou s růží,
jdu však sám,
tam, kde ticho umírá,
padá proud s velikou tíží dopadá,
vše utichá.
Pak najednou vítr se blíží,
vidím cíl, který tu dálka rozsívá,
usedám, oči se klíží,
usínám, necítím nic, že jsem sám, usedám,
oči se klíží, usínám, krásný sen mám.
Krásný sen mám o dívce s růží,
píseň zní a každý květ se otvírá,
říkám jí, jak po ní toužím,
cítím však, že mě zas něco svírá,
poznávám, že můj sen končí,
zase sám tu zůstávám.
|
Petr Novák:
Abraxas:
