|
|
Markéta Konvičková - Svítá Markéta Konvičková - Svítá |
| Svítá, déšť stéká po střechách,
nový den pouštím na svůj práh,
kdo vůbec jsem, se stále ptám,
naslouchám.
Hledám svou píseň ve svých snech,
slyším, jak zní můj vlastní dech,
zpívá sám déšť i v dálce zvon
má tón, má tón.
Chci zpívat tak jako on.
Pojď rým hledat k básním,
pojď zázraky vnímat každý den,
svůj part nepropásni,
tak zkoušej žít svůj sen.
Otvírám okna dokořán
a vítám další z krásných rán,
ustává déšť a z dálky zní
vábení, vábení.
A najdi křídla svý.
Pojď rým hledat k básním,
pojď zázraky vnímat každý den,
svůj part nepropásni,
tak zkoušej žít svůj sen.
Nech za sebou přístav,
dej své lodi plout,
nech za sebou přístav,
dej své lodi plout
vždyť horizont v dálce
dnes máš obejmout,
horizont v dálce obejmout.
Svítá, déšť stéká po střechách,
nový den pouštím na svůj práh.
Pojď rým hledat k básním,
pojď zázraky vnímat každý den,
svůj part nepropásni,
tak zkoušej žít svůj.
Pojď rým hledat k básním, k básním,
pojď zázraky vnímat každý den,
svůj part nepropásni,
tak zkoušej žít svůj sen.
|
| |
Jan Bendig:
Jan Bendig:
Jan Bendig:
Markéta Konvičková:
