Tisíckrát, tisíckrát,
můžeš chtít, můžeš chtít,
vzdálenou, vzdálenou,
hvězdou být, hvězdou být,
světlo hvězd, světlo hvězd,
vstříc věkům září,
však, kdo má rád, kdo má rád,
má mnohem víc.
Tisíckrát podél cest,
jako strom můžeš kvést,
tisíckrát řekou být,
jako tón v strunách znít,
na tisíc, na tisíc
let neznat stáří, hmm,
však, kdo má rád, kdo má rád,
má mnohem víc.
Znala panna pána, zdálo se, že o ní stál (nekecej, jasný),
a to byla rána, jíž se její táta bál (to se nedivim),
měl svou dceru příliš rád
a pánovi jí nechtěl dát,
znala panna pána, hádejte, co bylo dál.
Tisíckrát, můžeš chtít,
vzdálenou, hvězdou být,
jako sám horský štít,
mrakům vstříc, hrdě čnít,
pochopíš,
och, tvář v dětské tváři,
tak pochopíš, že, kdo má rád,
má mnohem víc.
Znala panna pána, zdálo se, že pro ní vzplál (myslím, že už jsi to říkal),
a to byla rána, jíž se její táta bál (no tak nic)
aby mohla šťastně žít,
tak pánovi chtěl život vzít,
znala panna pána, hádejte, co bylo dál,
Tisíckrát, můžeš chtít,
vzdálenou, hvězdou být,
jako sám horský štít,
mrakům vstříc, hrdě čnít,
až poznáš svou,
až poznáš svou, tvář v dětské tváři,
tak pochopíš, že, kdo má rád,
má mnohem víc.
tak pochopíš, že, kdo má rád,
má mnohem víc.
|
Monika Absolonová:
Monika Absolonová:
Monika Absolonová:
Monika Absolonová:
Monika Absolonová:
