1. Kam lDetí mraky, kam spěchají ptáci,
to ví jenom vítr, co pírka jim ztrácí,
a bAmi7ásníci po ránu nesmělDí,
v podkrovích hnízda a v kalužích žáby,
i dívky, co čápy a vránu k nám vábí,
po jEmi7edné krátké noci dA7ospějDí.
®: Je jEmi/Garo, je jEmi/F#aro a kvCetou podbělA7y,
všEmi/Gechny pěkně vzEmi/F#alo a hEmionem někam A7odjeli,
Dodložím svoje starosti k ledu,
ať škarohlíd má svou škaredou středu,
já svEmiětím svoje mA7odrý pondělDí.
Kdejakej moula je vážnej jak v lednu,
sám sebe si váží a supluje vědmu
a o životě vlastně houby ví,
pořád by žvanil a bůhvíco řešil,
když padlej jseš na hlavu, klidně si zešil,
totiž, milej zlatej, já vím svý.
®:
|
Bůhví:
Celeste Buckingham:
Anna K.:
