Slavnostní hostina skončila,
den potemněl a měsíc začal kvést,
poslední host už dávno řekl sbohem
a nebyl jediný, kdo dárek nepřines.
Pokoj v téhle chvíli vyhlížel
jakoby právě sem snes hračky celý svět,
jen stůl byl prázdný,
uhaslo pět svíček u jediného dortu
před židlí, na kterou nikdo neused.
Já vím, že jsi smutný, řekla máma,
ale tak velký kluk by měl jistě pochopit,
že vlaky jezdí stále, dnem i nocí,
někdo je musí vést a kotle roztopit.
Teď už je čas, abys šel spát,
ať se ti zdají dnes ty nejkrásnější sny,
zhasil světlo, však za kratičkou chvíli
sklouzl stín z okna a slétl do zimní tmy.
Zamířil přímo k železniční trati,
už z dálky zaslechl poslední motorák,
ale možná jestli se vrací táta,
vypravili dnes právě pro něj zvláštní vlak.
Série výkřiků nočního vlaku
prořízla zasněžený klid,
vír ocelových kol rozezněl koleje
jakoby celý kraj chtěl rázem probudit.
Nákladní vlak se stovkou vagónů
v těch místech jakoby vypustil dech,
najednou na násep dopadl muž
a zůstal ležet na zádech.
Za chvíli vstal, zvedl svůj vak,
jen krátce dokola rozhlédl se,
přitom jak sklepával z kabátu sníh,
zavolal: Hej, chlapče, kdepak to jsem?
A když mu chlapec odvětil,
tu neznámý se rozesmál
jakoby by to byl žert,
ech, co ty víš, já v téhle díře žil,
může to být tak pět, možná šest let.
A když jsem odcházel,
řekl jsem svojí ženě,
až přijdu zpátky, budeme bohatí,
tak nebo tak zdá se, že jsem se vrátil
a to, co v kapse mám, to jistě neztratím.
Ještě mi ukaž, kudy jde se k mlýnu,
to víš, člověk to po létech už těžko poznává.
Ale, pane, v celém okolí
je tu mlýn jenom jeden,
ten, kde žije můj táta, máma a já.
Náš táta je ale už dlouho pryč
i když já vím dobře, že dávno domů chce,
ale má prostě důležitou práci,
víte, on jezdí vlakem, on je strojvůdce.
K narozeninám dostávám od něj dárky,
dopisy mi čte máma,
máma, mně totiž ještě není šest,
posledně táta psal, že je možné,
že se k nám dostane,
ten den je právě dnes.
Tak syp honem, honem domů,
přikázal neznámý,
už ať jsi v posteli přikrytý peřinou,
kdyby tě táta nenašel, pak jistě by se zlobil
a já mám tušení, že přijde každou vteřinou.
|
Naďa Urbánková:
Naďa Urbánková:
