VzpomínAmiám na mámu, tátu, obrázky lDmiehké jako dech,
když teď lGežím v lazaretu na postEeli v obvazech,
k čemu slAmiáva, polní tráva, všechny lDmiásky osudné,
zemřel sEoused, co byl zprava, a ten zleva dosud nAmie.
Včera, to mu neprominu, levý soused těžce vzdech',
potom řekl: poslyš, synu, nohu nemáš, to je pech,
nebude to pravda, že ne, nejspíš jenom špásoval,
jenom prsty uřízneme, to mi doktor sliboval.
Ten soused na levé straně žertuje dost neblaze,
i když mluvíval zmateně, pořád jenom o noze,
vysmívá se, prý nevstanu, nic mi nechce nalhávat,
neuvidím svoji ženu, všichni se mi budou smát.
Vyskočil bych z postele hnedka, kdybych nebyl mrzákem,
pěkně zčerstva toho zmetka podříznul bych pod krkem,
poprosím sestřičku znova, ať mi řekne, jak to je,
pravdu řek' by mi ten zprava, ale ten už nežije.
|
Synkopy 61:
Jiří Vondrák:
Ag Flek:
Edith Piaf:
