Jednatřicet ve stínu,
dochází nám led,
jednatřicet ve stínu,
já vezmu na to jed,
že neseženu zmrzlinu,
zrovna když mám chuť,
jednatřicet ve stínu,
jak nám praví rtuť.
Á já ra ra ra rá,
tak Máňo proluftuj to trošku,
já rá ra ra ra rá,
bože to je hic,
já, né.
Dvaatřicet ve stínu
a možná ještě víc,
dvaatřicet ve stínu,
i lvům je dneska hic,
chtél bych být květem leknínu,
jó to bych si kvet,
dvaatřicet ve stínu,
dochází nám led.
Á rá ra ra ra rá,
otevři tam dveŕe, prosím tě, neboli...
jó ony tam žádný nejsou,
já rá ra ra ra rá,
beznaděj, jo, jo, né.
Třiatřicet ve stínu,
praská teploměr,
třiatřicet ve stínu,
ze střechy kape tér,
teď přilepil mi na vestu,
celé hejno much,
já vydám se snad na cestu
za polární kruh.
Á rá ra ra ra rá,
A to mám ješté zpívat navíc,
já rá ra ra ra rá,
a to je prosím ve stínu,
á, né.
Pětatřicet ve stínu,
to bude můj hrob,
pětatřicet ve stínu,
proč nejsem aspoň sob,
já snažím se už hodinu
sklepat teploměr,
pětatřicet ve stínu,
kape na mně tér.
Á rá ra ra ra rá,
zmrzlina – fatamorgána,
á né.
Šestatřicet ve stínu
a nikde ani mrak,
šestatřicet ve stínu,
mám z téru krásnej frak,
já žiju v hejnu pingvinů,
od pólu jenom kus,
je šestatřicet ve stínu,
ale mínus, mínus,
a ne plus.
|
Josef Laufer:
