1. G Ať bylo mně i C jí tak D šestnáct G let C, D
G zeleným údolím Emi jsem si ji A ved D
G byla krásná to G7 vím, a já měl C strach jak Ami říct
Ami když na řa Gsách slzu D7 má velkou jako G hrách. C, G
R: G7 Sbohem, C lásko, nech mě Ami jít,
nech mě Hmi jít, bude Emi klid,
žádnej Ami pláč už nespra D7 ví
ty mý G nohy toula G7vý,
já tě C vážně měl moc Ami rád,
co ti Hmi víc můžu Emi dát,
nejsem Ami žádnej ide D7ál,
nech mě G jít zas C o dům G dál.
2. G A tak šel čas, a C já se D toulám G dál, C D
v kolika G údolích Emi jsem takhle A stál, D
G Hledal slůvka, co G7 sou, jak hojivej C fáč, bůh Ami ví,
co jsem to G zač, že při - D náším všem jenom G pláč C G.
R: G7 Sbohem, C lásko, nech mě Ami jít,
nech mě Hmi jít, bude Emi klid,
žádnej Ami pláč už nespra D7 ví
ty mý G nohy toula G7 vý,
já tě C vážně měl moc Ami rád,
co ti Hmi víc můžu Emi dát,
nejsem Ami žádnej ide D7 ál,
nech mě G jít zas C o dům G dál.
U u u u u u u u u u u u
Reč: Já C nevím, kde se to v člověku bere - ten Ami neklid,
co ho Hmi tahá z místa na místo, Emi co ho nenechá,
Ami aby byl sám se sebou spokojenej D jako většina ostatních,
G aby se usadil G7, aby C dělal jen to, Ami co se má,
a Hmi říkal Emi co se od něj čeká, Ami já prostě nemůžu
zůstat D na jednom místě, G nemůžu, C opravdu, G fakt.
G7 La la Cla la la la Amila la la Hmi la la la Emi la
žádnej Ami pláč už nespra D7 ví ty mý G nohy C toula G vý.
|
