Po chodníku spolu jdem, já a ty,
na nebi jsou modravé záplaty,
vzduch je jarným sluncem prohřátý,
davy proudí sem a tam.
Můžem zajít třeba do kina,
právě teď se všude začíná,
je to prostě šťastná hodina,
kterou tak dobře znám.
To je ten čas, to je ten čas,
kdy všichni vyjdou, kdy všichni vyjdou,
projít se zas, projít se zas,
Národní třídou, Národní třídou.
To je ten čas, to je ten čas,
kdy nikdo není sám
a Praha s třešněmi si otevřela chrám.
Já snad i to modré z nebe snes,
tam, co právě pod mostem hučí jez,
jen tak z lásky za pár Ká-če-es,
klidně koupím ti a dám.
Praha totiž voní nedělí,
oblečena v modř a do běli,
vypadá to, že se veselí
i Svatovítský chrám.
To je ten čas, to je ten čas,
kdy všichni vyjdou, kdy všichni vyjdou,
projít se zas, projít se zas,
Národní třídou, Národní třídou.
To je ten čas, to je ten čas,
kdy nikdo není sám
a Praha s třešněmi si otevřela chrám.
|
