Šíp barvy sluneční,
má v těle znaveném,
je trochu netečný,
ztratil i kord.
Zklamaný válečník,
krvácí ramenem,
k ránu se ubírá
sám, měsíc lord.
Zklamaný válečník,
krvácí ramenem,
k ránu se ubírá
sám, měsíc lord.
Hvězdami zklamaný,
po sto a tisící,
jde s cejchem pohany,
za obzor bdít.
Je smutkem popsaný,
mnoho chtěl dosíci,
namísto vítězství,
znovu byl bit.
Je smutkem popsaný,
mnoho chtěl dosíci,
namísto vítězství,
znovu byl bit.
A krejzlík z bílých mraků,
je každé ráno těsný,
tvář rudne hanbou z červánků,
měsíc má úděl vraků,
když slunce velí lesu,
kropí trávu rosou z moldánků.
Zas hvězdám naletí,
zrak jim promine,
dělá to staletí,
zas vezme kord.
Nocí zas poletí,
ač ráno pomine,
proto je úžasný,
proto je lord.
Nocí zas poletí,
ač ráno pomine,
proto je úžasný,
proto je lord,
proto je úžasný,
proto je lord.
|
Petr Kolář:
Apollo:
