GSpíš, ty Ckrásně Gv písku D7spíš,
víš, co Cmůžeš, Gvíš, co Amismíš,
tak Cjá si Gsám lehám CkouGsek D7níž.
Ty Gspíš, a Cjá tvůj spánek D7sním,
že spíš Cráda, Gjsem si D7všim,
a Cžasnu Gzas, jak tu CztráGcím D7čas.
GSrdce jako kámen, ležíš si tu, Emikoukám, G
podobná Cloukám, Gpohozený D7květ.
GSrdce jako kámen, ruce jako Emizávěj,
Gne, nevyCprávěj, že Dty jsi můj Gsvět!
Spíš a pláž je stále táž,
už písku mám až – až,
to krásně vypadá víkend náš!
Spíš a já tě žádám: vstaň,
máš pod hlavou mou dlaň,
spíš krásně, leč mne už zmáhá křeč.
Srdce jako kámen, ležíš si tu, koukám,
podobná loukám, pohozený květ.
Srdce jako kámen, ruce jako závěj,
ne, nevyprávěj, že ty jsi můj svět!
Srdce jako kámen, ležíš si tu, koukám,
podobná loukám, pohozený květ.
Srdce jako kámen, ruce jako závěj,
ne, nevyprávěj, že ty jsi můj svět!
|
Lucie Bílá:
Karel Gott:
Karel Gott:
Karel Gott:
Marika Gombitová:
