Teplo stoupá pasáží,
nikdo si mě neváží,
každej mi jen překáží,
jó, to se stává.
Auto chybí v garáži,
není místo na pláži,
zase kleju na gáži,
jó, to se stává.
I když je mi všelijak,
já si sedím jenom tak
a poslouchám,
jak roste tráva.
Nade mnou je černý mrak,
celej život můj je brak
a holka mává,
sbohem mi dává.
Dva a dva jsou někdy pět,
smutnej zdá se celej svět,
tesknou píseň chce se pět,
jó, to se stává. |
Monika Absolonová:
Hypnotix:
