Po nebi připluly mraky,
dva malé šedivé mraky.
To jsi ty, to jsem já.
Oblaka oblohou letí,
neposedné malé děti.
To jsi ty, to jsem já.
Lidé, co kosili trávu,
na chvili pozvedli hlavu.
Mraky jsou šedivé hlavy,
zestárlé od únavy.
To jsi ty, to jsem já.
Oblak se k oblaku blíží,
navzájem si cestu zkříží.
To jsme my, to jsme my.
To jsme my.
Když ale ti dva se minou,
z očí se jim slzy řinou.
Po zemi, po zemi.
Lidé teď přestali orat,
před deštěm běží se schovat.
|
