|
|
Rudé Kostry - Kateřina Rudé Kostry - Kateřina |
| Po tom všem, když osaměl
zbyl mu jen jeden důvod - směšná záliba
V zátiší nic než mlčel
naslouchal tichounkému zpěvu svých květin
Ve sklepní zahradě, tam v šedém listoví
šlechtí květ, který jednou na vše odpoví
Ve změti větví hnízdí ptáci ze dřeva
křiklavě barevní jak živá vzpomínka
Každou noc když uléhá
z úst mu šerý sýček vylétá
S půlnocí ho polyká
s odmítavým vzkazem za křídlem
Těžkne vzduch, cosi dozrává
poslední dny se vůbec nehnul ze sklepa
Ptáci, se zdá, cosi vědí
spěchají skrýt své barvy v šedém listoví
Dnes v noci když usínal
z úst mu šerý sýček vylétnul
s půlnocí se nevrátil, kéž by pošel stářím ve tmě
on se však jen opozdil, když se vrátil zpátky, nebyl sám
Tichý pláč ho probouzí
jak to, vždyť léta zimy jara spává sám
Horký dech ho zamrazil
jak to, vždyť léta let už nedýchá pro něj
Dozrála chvíle, šedý květ se změnil v plod
v něm jeden lék, který působí na všechno
Její hlas konejší, dodává odvahy
zvednout se z vlastní vůle odejít ze zahrady
Zpustly šedé záhony, slavík ze dřeva už nezpívá |
| |
