Krátký spánek, zvláštní neklid po procitnutí
úzkost ze sna vytéká na její tichý kout
ze všech míst na širém světě poslední úkryt
právě padl, je prozrazen, právě byl dobyt
Já jsem slzy, které se ti derou z pod víček
Já jsem mráz, který se ti plazí po kůži
Nic teď nemá žádnou cenu, nic není jak dřív
není proč se bránit spánku, nemá cenu bdít
je jen jedna trpká možnost, jak se ubránit
přijmout výzvu, zavřít oči, dolů sestoupit
Já jsem žhavé uhlíky, po kterých musíš jít
Já jsem strach, který nesmíš ani chvíli pocítit
Já jsem propast, věrně u tvých nohou ležící
Já jsem hloubka, do které ty nesmíš pohlédnout
Já jsem žhavé uhlíky, po kterých musíš jít
Já jsem strach, který nesmíš ani chvíli pocítit
Já jsem plamen, ten, který bys chtěla vyplivnout
Já jsem zaváhání, kterým můžeš přijít o všechno
Ty jsi pramen, ten, který se chystám otrávit
Ty jsi radost, ta, kterou se bojím pocítit. |
