áaaa, áaaa
Snad mě paměť nešálí,
každej dobře nedopad,
osud nám zavařil.
Někdo koukal zpovzdálí,
někdo držkou k zemi pad,
hlínu žral na konci sil.
Tož vem to ďas, vždyť všechno smete čas,
voda teče, tramvaj jede, život jde dál.
Na tom hochu, pravdy je trochu,
jó, jó nic nenadělám.
áaaa
Velkej strýc se nemazlil,
rudej vítr duši rval,
život sál z našich rtů.
Lidskou víru vodkou zpil,
temné věci vyvolal,
duši cvak do spárů.
Tož vem to ďas, vždyť všechno smete čas,
kolečka mu vrzají, však uhání dál.
Na tom hochu, pravdy je trochu,
jó, jó nic nenadělám.
Štěstí jak pápěří, dneska je tady, zejtra ten tam.
áaaaa
Jeden pán měl mínění,
bída z lidí lotry činí,
vlky z lesa žene hlad
Lidé se moc nemění,
kdo zas kope do dveří,
kdo převrací prstoklad.
Tož vem to ďas, vždyť všechno smete čas,
kolečka mu vrzají, však uhání dál.
Na tom hochu, pravdy je trochu,
jó, jó nic nenadělám.
Štěstí jak pápěří, dneska je tady, zejtra ten tam. |
Michael Kocáb:
Pražský Výběr:
