Každej z nGás ušel sám teď už dlouhou pouť
a šCedej stín vláčí dGál,
najednou tě tu mám, věřím nHmiáhodCou,
vždGyť tvůj úsměv žádDá mGír.
Vzpomínám na ten den jak na krásnej sen,
když tvůj krok se sblížil s mým,
a pak dál stovky mil, stovky krásnejch dní,
ty chvíle jsou dál jen mý.
®: JCinou tvHmiář, jCinej dHmiům, jinCý příjmení,
teď nGáš osud s láskou si hrDál,
jinej cGíl, kam dál jDít, jak s lGáskou žCít,
nám dvGoum štěstí z tvářDí svGál.
Půjdem dál každej sám spoustou prázdnejch míst
a šedý zdi míjí nás,
víru svou chci dál nést, osud touhou splést,
ten žár přece zůstane v nás.
®: + jinej cGíl, kam dál jDít, jak s lGáskou žCít,
nám dvGoum štěstí z tvářDí svGál, z tvCáří svGál ...
|
Jiří Brabec:
