Snem plným stínů slepě procházím,
nevím odkud jdu a kam půjdu dál,
jen jediná tvář mně v duchu provází,
jen jeho vidět bych si přála.
Pouze s ním, nemám pocit, že bloudím,
vím, že dokud jsem s ním se v cizím světe neztratím,
že mám zase na čem stát.
Pouze s ním nemám pocit, že bloudím,
dýchám z plných plic a nebojím se závratí,
dobře vím, že má mně rád.
Pouze s ním můžu klidně snít,
pouze s ním můžu šťastna být,
pouze s ním dokážu světem jít
a tak jak žít se má, dál žít s ním, jen s ním,
pouze s ním nemám pocit, že zbloudím.
Noce jsou tu dlouhé, dnům tu chybí lesk,
lidé jsou průvod cizích tváří,
městem plným stínů pronáším svůj stesk,
jen jeden bod mi v té tmě září.
Pouze s ním, nemám pocit, že bloudím,
vím, že dokud jsem s ním se v cizím světe neztratím,
že mám zase na čem stát.
Pouze s ním budu klidně snít,
pouze s ním můžu světem jít,
je to tak jak má být,
jenom tak dál chci žít.
Pouze s ním, nemám pocit, že bloudím,
vím, že dokud jsem s ním se v cizím světe neztratím,
že mám na čem pevně stát.
Pouze s ním můžu klidně snít,
pouze s ním můžu šťastna být,
pouze s ním dokážu světem jít
a tak jak žít se má, dál žít.
Pouze s ním, jenom s ním,
pevně vím, že s ním v dobrým i zlým
dál chci žít.
|
Pavel Bobek:
