Proč se pt^Gáš, lásko má, znám tvé př^Cání, ty chceš, ^Dabych jenom já tvůj navždy b^Gyl, proto měj nade mnou slitov^Cání, tvé hř^Díchy jsem ti dávno odpust^Gil. ®: Ty jsi m^Gou, mou, mou, m^Cou, mou, mou l^Dáskou stále d^Gál, od té chvíle jsem já snil, být s t^Cebou jen pár chvil, moje s^Drdce jak velký oheň pl^Gá. Teď už vím, sen to byl snad víc než krásný, že jsi ta pravá, na kterou jsem čekat měl, avšak najednou mi zbyl jenom byt prázdný a já věřil, že zas přijdeš, jak jsem chtěl. ®: ®: