^CPadá kámen ze skály a ^Frachotí to do dáli, ^Cmyslím, že se valí rovnou ^G7k nám, ^Cdech se krásně zatají a ^Fvšichni houfně prchají, ^Czůstávám tu jak ^G7je vidět ^Csám. ^G7 Kámen se ^Cblíží ^C7svou vlastní ^Ftíží ^Ca ten, kdo ^Amizaváhá, ^Dmi7zmešká svůj ^G7čas, mně se však ^Cvtírá ^C7naivní ^Fvíra, ^{Dmi C}že snad ten ^Amikámen si ^Dmi7sám ^G7zláme ^Cvaz. Když je člověk pomalý a padá kámen ze skály, stojí tady jako blázen dál, snad si dodá kuráže a obavy si zakáže, kdopak by se kouska skály bál. Kámen se blíží svou vlastní tíží a ten, kdo zaváhá, zmešká svůj čas, mně se však vtírá naivní víra, že snad ten kámen si sám zláme vaz.