Jsi světlem i tmou mých dnů,
mým prvním tónem,
lavina, co boří skály,
obzor, co je v dáli.
Nocí bez líčidel,
zítřejší ráno bez konců,
bez konců.
Všechno na jeden nádech,
výdech pod vodou,
neslyším, co říkáš.
Ať je to slovo, věta,
je to v nás léta.
Divadlem bez herců,
domovem prázdným,
úsměv na rtu,
slzou štěstí v nejhorším.
Řádem bez pravidel,
a lodí bez plachet,
a tichem ohlušujícím.
Všechno na jeden nádech,
výdech pod vodou,
neslyším, co říkáš.
Ať je to slovo, věta,
je to v nás léta.
Cesta nebezpečná...
Na jeden nádech,
výdech pod vodou.
Snad nezlomí Ti vaz,
ty lana, co táhnou nás.
Jen Tě cítit zas,
než oba spálí mráz.
Světlem i tmou,
rána, co přijdou,
a přesto neslyším Tvůj hlas.
Náš první tón,
jako černá a bílá.
Všechno na jeden nádech,
výdech pod vodou,
neslyším, co říkáš.
Ať je to slovo, věta,
je to v nás léta.
Cesta nebezpečná...
Na jeden nádech,
výdech pod vodou.
Snad nezlomí Ti vaz,
ty lana, co táhnou nás.
Jen Tě cítit zas,
než oba spálí mráz. |
Jan Bendig:
