Švestková alej promodrala,
v trávě se válej jabka zralá,
bouchnout mně jedno do čela,
ó jé, já bych s chutí brečela.
Na podzim, když jdu po aleji,
jdu pokud možno pomaleji
i když mi nikdo nevěří,
ó jé, čekám až jabko udeří.
Někomu bídně z podzimu je,
někdo si klidně podzimuje,
mně žádné múry netlačí,
někdy si s citem zapláčí, ó jé, ó jé, ó jé.
Na podzim, když jdu po aleji,
jdu pokud možno pomaleji
i když mi nikdo nevěří,
ó jé, čekám až jabko udeří.
Někomu bídně z podzimu je,
někdo si klidně podzimuje,
mně žádné múry netlačí,
někdy si s citem zapláčí, ó jé, ó jé, ó jé.
Na podzim, když jdu po aleji,
jdu pokud možno pomaleji
i když mi nikdo nevěří,
ó jé, čekám až jabko udeří, jé, ó jé, ó jé...
|
Yvonne Přenosilová:
Yvonne Přenosilová:
Yvonne Přenosilová:
