Už kočovníci táhnou pokojem,
já vidím je a tak jsem spokojen,
už kočovníci táhnou pokojem,
já vidím je a tak jsem spokojen.
Vždyť oči mají vášní opité,
prach dálných stepí na svých kopytech,
já sleduji je dálkou vonící
a tak si zpívám o kočovnících,
já sleduji je dálkou vonící
a tak si zpívám o kočovnících.
Vždyť možná víc je nikdy nespatřím,
tak jako dřív je slávou láká Řím.
Z mé knihovny se vznáší k nebi dým,
tu zdá se mi, že snad už nebydlím,
z mé knihovny se vznáší k nebi dým,
tu zdá se mi, že snad už nebydlím.
Dál kočovníci táhnou přes můj byt,
já zírám jen a zachovávám klid.
Ani mi to neva, neva,
dneska tak nevadí,
přicházejí zprava, zleva,
Avaři, Avaři,
přicházejí do Evropy,
husté šprýmy si z ní tropí,
husté šprýmy si z ní tropí,
Avaři.
Přicházejí do Evropy,
husté šprýmy si z ní tropí,
husté šprýmy si z ní tropí,
Avaři.
Už kočovníci táhnou pokojem,
já vidím je a tak jsem spokojen,
už kočovníci táhnou pokojem,
já vidím je a tak jsem spokojen.
Vždyť oči mají vášní opité,
prach dálných stepí na svých kopytech,
úlety mé nabodnou na kopích,
mlčky mně míjí, aniž pochopí,
úlety mé nabodnou na kopích,
mlčky mně míjí, aniž pochopí,
že kopyty mi zdupou parkety
a koberec je jimi prokletý.
Z mé knihovny se vznáší k nebi dým,
tu zdá se mi, že snad už nebydlím,
z mé knihovny se vznáší k nebi dým,
tu zdá se mi, že snad už nebydlím.
Dál kočovníci táhnou přes můj byt,
já zírám jen, já zírám jen, já zírám jen
a zachovávám klid.
|
Petr Kolář:
Apollo:
