V bytě sEmiousedním rádio zní, v létě vyhořel a zůstal prAmiázdný,
proč teď pEmio nocích vyhrává polku s návodem, jak a s kým spát,
tenor huláká hned po zprAmiávách, kde byl hlEmiavní bod atentát,
cDítím jen pach spáleniště, nikde nikdo, ohořelý prEmiáh,
nDoc se drží jako klíště a já vidím stíny na střechEmiách
a slyšH7ím to rádio.
®: Já (že) řadu ztrEmiát za sebou mám, s kterýmGi se nesrovnám,
jen si řEmiíkám: hochu, bH7uď rád, že jseš rEmiád,G, A, H7
zmizel strEmiach a zůstal dým, jen jGedno dobře vím:
ani jEmiistota se nH7edá vážně brEmiát.
Chtěl jsem odjet pryč potají, jenže rychlíkům směr čest a sláva
kola do trávy vrůstají, courák naděje, kulhavý pták,
se mnou po nocích se kodrcává, i když je to jen flamendrák,
je čas mezi psem a vlkem, umírá noc, hudba utichá,
den se plíží tichým krokem, zmizely i stíny na střechách
a mně už tolik nevadí.
®: + a nijak zvlGášť, nijak zvlAmiášť už mi to nevadEmií ..G.H7, Emi
|
Druhá Tráva:
Poutníci:
