Já vím, že se na mne z výšky díváš.
Já vím, že palce v dlaních zvíráš, že mne hlídaš, když spím.
Já vím, že tu nejsi už pár roku.
Vím, že řídíš směr mích kroku, že jsi se mnou, když bdím.
Je mi líto, že sem nestihla ti říct, že tě ráda mám, co hřát by mohlo víc duši tvou mámo.
Teď mi schazí tvoje tvář, tvé hlazení, které odhánělo strach i trápení. Stýská se mámo.
Já vím, všichni stanem u těch dvěří, já vím, kde čas všem stejne měří. Nikdo není tam sám.
Já vím, bolest ve spomínku mění.
Vím, jen čas a návrat k snění, kde se vracíš zas k nám.
Je to dávno, co sem toužila ti říct: tobě patří dík, co přát si mužu víc. Zpívám ti mámo. Vduchu líbam tvoji tvář, sním najednou.
V modrém nebi do tvých očí pohlednout, vracíš se mámo, stýská se mámo. |
Honza Nedvěd:
Honza Nedvěd:
František Nedvěd:.JPG)
Honza Nedvěd:
