Ohééé, táhlé ohééé,
zní noční tmou,
jak údolím se dolů tiše znáší
a nad vodou se vrací ozvěnou.
Ohéééň, bilý ohéééň,
plál noční tmou
a pryskyřicí důvěrně všem voní,
co na chvojí si sedli s kytarou.
Stíny lesa akordy přitlumí,
hvězdy jisker roznáší dým,
stará sosna do ticha zašumí,
v peřeji k ní hledá rým.
Ohééň, bílý ohééň,
tmou zhasíná,
mech pod sebou a místo deky hvězdy
a ranec snů a tak se usíná.
Óhó, ó, bílý ohééň,
á á á, ó, zhasíná,
mech pod sebou a místo deky hvězdy
a ranec snů a tak se usíná.
La la la la lá.
|
Karel Hála:
Karel Hála:
Karel Hála:
