Jak dlouho už tě znám, a tvá náruč je stále zamčená.
Stojíš jako sloup, když naznačím ti lásku svou.
Ve snech tě hladil a změnit sám sobě slíbil.
Jak slepý může být, člověk sám sobě svítání nechává zrát.
Tak vezmi si zpět svůj den a nech mě, lásko, být.
Tak vezmi si zpátky svou noc a nech mě radši jít dál.
Snad nejsi tak divná, zas nechápeš význam slov.
Co ti teď říkám, je „Chybíš mi, když jsem sám“.
Dost bylo těch chvil, já chci žít tak, jak cítím.
Nehledám, nic nestrádám a to, že ti to vadí, mě nezachrání.
Tak vezmi si zpět svůj den a nech mě, lásko, být.
Tak vezmi si zpátky svou noc a nech mě radši jít dál.
Tak vezmi si zpět svůj den a nech mě, lásko, být.
Tak vezmi si zpátky svou noc a nech mě radši jít dál. |
