Až spadne poslední strom a každej člověk bude jen klon ozon bude, jak ementál tak řekní (řekni) mi jak to bude dál. Vyhladíš lidskou rasu, Abys naplnil prachama kapsu. Nutkání zkázy je děs, Já nechci (já nechci) po kolenou lézst. Až poznáš, že se prachy nedaj žrát, uznáš, že na Zem nesmíš srát. Pochopíš, že není KDYBY, Omluvíš se za svý chyby. Až spadne poslední déšť a všude kolem bude jen lež. Zavřu oči, nechám se nést, Do nicoty, světlem vést. Až pochopíš, že končí sen, že nezačne, jediný den. Pro každého zbyde jen tma A znovu nic nezačíná. Až utichne, poslední sten, i tvoje duše (srdce) dojde i sem, pochopíš že není čas a naděje se ztrácí v nás.