OhrEada se táhne krajem bAůhvíkam,
mé stH7ádo už nechce dále jEít,
žízním, a v láhvi jenom dAoušek mám,
nH7evím, co zítra budu pEít.
®: Slunce žEár k šílenství už mě dAohání,
čH7ert aby vzal tu zatracenou plEáň,
jen vítr zná mé osamělé vAolání,
zpEívám si o stínu, ktH7erý by byl jako dlEaň.
Kolem oblaka prachu, a jE7á touhu jedinou mám - domAů,
/: zpEívám si o stínu, ktH7erý by byl jako dlEaň. :/
Ohrada se táhne krajem bůhvíkam
a kovboj, ten může jenom snít,
proč plání na koni jezdí sem a tam,
když vedrem nemůže ani klít.
®:
|