Někdy si myslívám,
že láska je mi vzdálená,
nejím a nezpívám
a třesou se mi kolena.
Ten pocit však se jako dým
rozplyne, když tě zřím
a do duše mi padne klid.
Zdá se mi, že jsem motýl,
který si vzal do hlavy,
že lítat z kytky na kytku
ho vlastně nebaví
a proto rozhodl se hned
pro nejkrásnější květ
a jenom pro něj hodlá žít.
Snad řek jsem víc,
než chtěl jsem říct,
to už se stává,
bude to tím,
že dobře vím,
že jsi ta pravá.
Že se mi hlava točí,
za to může šeřík snad
a tužkou na obočí
chtěl bys zkusit verše psát,
to všechno bude jenom tím,
co dávno dobře vím,
že láska nedá lidem spát,
že láska nedá, nedá lidem spát.
|
Karel Hála:
Karel Hála:
