R1: N^Gavěky tu přeci nejsi, n^Amiavěky tu přeci nejsi, navěky tu přeci n^Dejsi, n^Gavěky tu přeci nejsi. K^Gaždý ráno po burčáku tr^Ami7adiční mám snídani, snídám tři okurky v l^Dáku, tř^Gesou se mi na dlani, t^Emiak si říkám: proč to piješ, kd^Ami7yž ti to tak nesvědčí, jenže večer kamar^Dádi, t^Gi mě zase přesvědčí. R1: Vždycky, když jsem na Moravě, suď mě, kdo jsi bez viny, přísámbůh, že chci žít zdravě - odnesou to ledviny, když vypiju čtyři decky, všechno kolem zrůžoví, objímal bych lidi všecky, pak mě můza osloví. R2: Říká: ale klidně dej si, navěky tu přeci nejsi, navěky tu přeci nejsi, navěky tu přeci nejsi. Až spočinou moje kosti na hřbitůvečku malém, neztratěj' se souvislosti, zpívejte si s Plíhalem, nejkrásnější bude G6, život, fretka, běží dál, dvojhlas s andělem na kůru Nohavica zazpíval. R1: Trocha té melancholie čas od času neškodí, pravověrní optimisté, ti už se dnes nerodí, až se znovu narodíme, třeba za tisíce let, jenom, prosím, vyberme si někde jinde jiný svět. R1: