Říkáš mi sbohem,
když srdce mé pláče,
neřeknu slovem
kam myšlenka skáče.
Zdá se ti mnohem
lepší být hráčem,
á, láska je bolem,
nejsi-li rváčem.
Poznáš, že barva
mění svou zář,
zdání a myšlenka
jsou jenom lhář.
Lásko má nejsi první, ale poslední tvář,
lásko má, nejsi první, ale poslední tvář,
co znám.
Vrať se už honem,
než stanu se spáčem,
nemohu kolem
lidí jít s pláčem.
Horem i dolem
říkat jim nač jsem,
neřeknu slovem,
neřeknu proč jsem.
Vždyť víš, že láska,
kterou teď znáš,
mění snad duši,
možná i tvář.
Lásko má nejsi první, ale poslední tvář,
lásko má, nejsi první, ale poslední tvář,
stačí slovo jen a tmavá změní se v zář,
lásko má, nejsi první, ale poslední tvář,
co znám,
co mám rád,
co mám rád.
|
Petr Novák:
Abraxas:
